Karel Mořický

War is over

Friday 30.06. 2006, 10.36 | School | Comments (6)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Vysvědčení - výsledný průměr 2,00

A je to tady! Deset měsíců zápolení ve školních lavicích bylo dnes po dlouhém očekávání korunováno úspěchem v podobě vysvědčení. Já a pár dalších ze třídy jsme si s ním jako v předchozích letech nedělali hlavu, protože naše výsledky přeci jen patří k těm lepším, ovšem někteří na ten kus papíru nahlíželi ne zrovna nadšeně a dva z nás se jeho prostředníctvím rozloučili s průmyslovkou nadobro. Tak jako tak nás všechny školou povinné čekají dva měsíce volna, výletů, zájezdů, oslav a kocovin, které si patřičně užijeme. Gratuluji všem, co prolezli do dalšího ročníku (a pochlubte se taky)!

Duel spionu

Sunday 25.06. 2006, 8.57 | Games | Comments (5)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Solid Snake

Mám rád, když si můžu přečíst zajímavý román o agentech pohybujících se v naprostém utajení. Mám rád, když se na to můžu podívat ve filmu. Ale ze všeho nejradši mám, když se sám můžu vžít do jejich role v počítačové hře. První, která mě v tomto směru uchvátila, dokonce ani nebyla hra jako taková – jednalo se “jen” o misi do hry Operace Flashpoint s názvem Hawk In Nets. Toto dílo bylo výrazně inspirováno zakladatelem tichých akcí obecně, slavnou sérií Metal Gear Solid od japonského tvůrce Hidea Kojimi. Bohužel pro mě byla tato hra zaměřena primárně pro hráče PlayStationu a konverzí na počítač prošly pouze první dva díly, staré více než pět let a v současné době už v podstatě nesehnatelné. První díl se mi doposud nepodařilo obstarat, druhý jsem však po dlouhém hledání našel a bez váhání koupil za nějakých dvanáct set korun. A že to za ty prachy stálo.

Celá série pojednává o boji speciálního agenta jednotky Foxhound, Solid Snakea, proti osnovatelům všeobecného spiknutí, kteří si říkají Patrioti. V druhém díle pracuje na vlastní pěst spolu se svým přítelem z první části, Otaconem, a snaží se likvidovat hrozbu Metal Gearů, typicky japonských kráčejících tanků napěchovaných zbraněmi. Hráčův postup je provázen dechberoucími videoscénami, které co do technického provedení a hudby převyšují mnohé akční filmy.Snake a Raiden, hrdina druhé mise Příběh je sice občas přitažený za vlasy, obsahuje pár nelogičností a spoustu nereálností, ale zatímco u jiných her by to mohlo být na škodu, tady ne. Všechny tyto banálnosti totiž utvářejí styl celého díla a vyzdvihují atmosféru do nepředstavitelných výšin. Komu vadí, že jeden z hlavních záporáků, Revolver Ocelot, dokáže v šedesáti letech vyskočit třicet metrů do kabiny Metal Gearu a jeho původní ruka byla nahrazena rukou Snakeova genetického bratra Liquid Snakea a začíná ho ovládat? Metal Gear Solid má prostě svůj vlastní svět a hráče do něj dokáže vtáhnout natolik, že přestane uvažovat o tom, jestli je něco možné nebo ne. Nakonec jediné dvě věci, které mi při hraní vadily, bylo ovládání a pohyb kamer. Zatímco časté střídání pohledů a občasná nemožnost spatřit nepřítele by šla ještě překousnout, maniakální rozvržení kláves mě po několika zuřivých momentech donutilo oprášit stařičký gamepad a hrát hru s ním (ale jelikož to nebyl gamepad z PlayStationu, dostal jsem šanci užít si ještě pár vypjatých chvil). Obě mise se mi podařilo dokončit za dlouhých devět hodin (zkušenější hráči se mi teď za to určitě vysmějí) a už teď hledám čas na to, abych si hru zahrál podruhé.

Sam Fisher

Velmi mě překvapilo, že z mého okolí pojem Metal Gear Solid až na jednoho člověka nikdo neznal a když jsem řekl tichá akce, všichni začali mluvit o Splinter Cellu (a ne všichni pozitivně). Nedalo mi to a hru si také sehnal a nainstaloval, avšak výsledek mě nijak zvlášť neuchvátil. Příběh podle Toma Clancyho vypadal slušně, ale spousta věcí chybělo nebo nebylo vysvětleno, takže sháním knihu, abych zjistil, jak to celé vlastně bylo. Hlavním hrdinou je Sam Fisher, agent odnože NSA zvané Third Echelon, avšak nemá tak dobře rozvinutý charakter jako Solid Snake a jeho motivy jsou “jen” plnit úkoly, a to přesně danou cestou bez jakýchkoliv odchylek. Grafické ztvárnění je sice na mnohem vyšší úrovni, ale je příliš účelové a často se ztratí v nutnosti použít noční nebo termo vidění. Mise jsou tak malé a krátké, že jsem často ani nestihl pořádně nasát atmosféru a byl konec. Když to porovnám se sáhodlouhou misí na Big Shellu, kde jsem se do děje vžil naplno a hltal jsem i prosté rozhovory, tak Splinter Cell prohrává na celé čáře. Téměř úplná absence skrytých bonusů a vychytávek, které mě na MGS bavily nejvíc, a snaha brát všechno vážně a reálně mě jen utvrdily v názoru, že Solid Snake nemá konkurenci.

Pokud by někdo udělal hru s příběhem Metal Gear Solidu a ovládáním Splinter Cellu, měl by jistý úspěch zaručený. Škoda, že Hideo Kojima prohlásil, že Snakeovi příběhy jsou nyní výhradní výsadou PlayStationu. A tak nám, nekonzolistům, nezbývá nic jiného než s naprostým úžasem sledovat trailer k MGS4 a doufat, že se ještě dožijeme počítačů, které by něco podobného utáhly.

Na závěr se ještě nemůžu nezmínit o hře No One Lives Forever, která kromě Metal Gear Solidu paroduje úspěšně i Bondovky a další podobně zaměřené filmy.

Generalka na prazdniny

Wednesday 14.06. 2006, 20.35 | School | Comments (0)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

A je to tady zase. Šedá rutina každodenních nudných návštěv školy a marná snaha profesorů nás na poslední chvíli něco naučit. A přitom to v posledních třech týdnech vypadalo, že už prázdniny začaly a slova jako “výuka”, “studium”, “kule” nebo podobné vulgární výrazy vymizely z našich slovníků. Tři neděle zpátky jsme totiž nastoupili na povinné praxe v podnicích, které jsou snad na každé průmyslové škole nutností a pod dlouhých měsících přinášejí pro někoho zajímavý zážitek a pro někoho další kolo nekonečné nudy. Já měl to štěstí, že jsem spadnul do první kategorie, když jsem v Chrastavské pobočce firmy Benteler makal zadarmo každý den na relativně zajímavých věcech (i když ne pokaždé a na zkratku FSK jsem si za tu dobu vybudoval alergii). Ovšem dvoutýdenním skoropracováním rozhodně nic neskončilo, spíše naopak. Když pominu Chrastavské slavnosti a půlnoční cestu za zpěvu národních písní, čekalo nás ještě velkolepé finále – sportovní kurs, pro lenochy turisťák, pro profíky cyklisťák.

Skupinové foto se servírkou

V lehce nachlazeném stavu jsem se v pondělím mrazivém ránu sebevědomě sám přiřadil k nejlepší cyklistické skupině, zčásti kvůli tomu, že na kole jezdím celkem často, zčásti proto, že více než polovinu tvořili spolužáci (celkem jeli tři třídy, my strojaři, slaboproudaři a několik počítačových mágů). Naše družstvo vedl ing. Kopal aka Kopáček, učitel měření a na první pohled člověk, pod jehož vedením by šel následující týden strávit bez nějakých potíží. Tuto lehce naivní myšlenku naboural až jeho “briefing,” při kterém jsme se dozvěděli trasu na místo určení, Hamr na Jezeře. Ačkoliv je toto oblíbené výletní místo doslova za kopcem, my jsme se k němu vydali menší zkratkou přes Turnov – to je jako kdybyste to do Prahy vzali přes Karlovy Vary, jen v menším měřítku. Nakonec jsme si tedy první den dali nějakých 80 km, což bylo naštěstí největší číslo celého kursu, což jsem však v dané chvíli netušil. Na místě jsme zjistili, že budeme přenocovat ve velmi spoře zařízených chatkách s přikrývkami dělanými na míru pro člověka zhruba polovičního vzrůstu, než jsem já. Díky bohu za to, že jsme nenašli čtvrtého člověka a zbyla tak jedna přikrývka navíc (kterou jsem autoritativně zabavil). Nakonec jsme za ní byl více než vděčný, protože noční kurs hibernace nás všechny naučil vážit si každého joulu tepla. Program pro náš tým na další dva dny pak spočíval v orientačních trasách podle slepé mapy, k čemuž jsme si museli na kolo opatřit toliko nenáviděný držák na mapu. Samotné bloudění v oblasti bývalých uranových dolů nepředstavovalo výrazný problém, zato cesty pískem vylepšené deštěm nám dokázaly výtečně zpestřit celý den. Zvlášť Martinu Droppovi, který píchnul. Se středou naštěstí přišlo i lepší počasí a všechny problémy odpadly, parádní oběd ve společnosti pohledné servírky (viz společné foto) byl nakonec nejlepším momentem celého kursu (pro všechny kromě Lukáše, protože nakonec vepřové výpečky s kroketami neměli).

Martin Droppa a úly

Předposlední den se nesl ve znamení povinné pěší túry, kterou si mnozí vylepšili o ilegální návštěvu nejbližší hospody (z čehož byli profesoři úplně na větvi). Aby toho nebylo málo k večeru jsme si dali rychlovýlet na nedaleké opuštěné vojenské letiště, kde jsme si prohlédli staré úly, nabrali pár fotek a fičeli jsme zpátky. A Droppa píchnul. Poslední den byli všichni nedočkaví a cesta domů byla motivací, která držela nejednoho studenta při životě. Zatímco chodaři se vezli vlakem a zbylé dvě cykloskupiny jely nejkratší cestou přes Ještěd, nás čekala opět zkratka, tentokrát na druhou stranu přes Hrádek nad Nisou. Cesta probíhala rychle, v Chotyni jsme se pak na chvíli zastavili na odpočinek před posledním tahem. Droppik opět píchnul. Za stále se zlepšujícího počasí jsme tak před druhou hodinou dorazili do Liberce, já se pak oddělil a vzal to nejkratší cestou domů, do Stráže nad Nisou. Ještě jedna cesta pro velký bágl vezený autem do školy už mi náladu pokazit nemohla a já se po krátké sprše a lehkém obědu vesele zhroutil na postel. Takhle pohodlná byla vždycky?

Co se mi do článku nevešlo a stojí za zmínku? Určitě noční divadlo dobře naladěných profesorek, polární podmínky při vstávání, riziko při vycházení z chatky způsobené člověkem s pravidelnou stolicí, večeře horší než školní obědy, Loituma, invaze komárů, vyloupení dvou chatek, šílenci s reprobednama a v neposlední řadě příjemná politická diskuze nejen u ohně na téma Jirka P. & my obyčejní smrtelníci.

Modra je dobra

Friday 2.06. 2006, 19.10 | Misc | Comments (5)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Dnes jsem byl poprvé volit a měl jsem rozhoduto, komu dám svůj hlas. Ani jedny komunisty nemusím, Zelení mi nepřipadají jako dlouhodobá investice a protože mám rád, když někdo ví, co chce, dal jsem hlas Modrým. Doporučuji stejné rozhodnutí.