Karel Mořický

Atomova nuda

Tuesday 26.09. 2006, 17.56 | School | Comments (2)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Atomové silo

Nultá hodina bývá vždy nejméně oblíbeným bodem v týdnu, ať už je zaplněna jakýmkoli předmětem. Aspoň tomu tak bylo v prváku, kdy jsme každé úterý vstávali v brzkých ranních hodinách, abychom se ve stavu polospánku přibelhali na hodiny informatiky vedené velkou osobností českých dějin J. Šormem. Letos jsme poprvé po těch letech vyfasovali opět nulu (ačkoliv jen sudý týden, což je v porovnání s béčkem lážo plážo) a to samozřejmě vyvolalo menší revoluci. Zatímco dosud jsme v případě automatizace podle rozvrhu neběželi a vyprávěli si pohádky o bezpečnosti práce, dnes se šlo naostro a to přímo v učebně FESTO, plné pneumatických a elektronických vymožeností. A hej, po krátké přednášce jsme hned zaujali místa u pracovních stolů, na kterých jsme začali tvořit naše pneumatické vynálezy. Zadání bylo až příliš jednoduché, proto následovaly upgrady jako tlakoměry, logické operátory a sériové spouštění. Vrcholem celé hodiny byl neuvěřitelně zamotaný obvod simulující atomové silo, u kterého bylo nutné nejdříve odjistit celé ovládání a poté současným stiskem čtyř tlačítek provést odpálení (rozuměj stlačení pístu). Jestli bude taková sranda pokaždé, tak se snad na úterky začnu i těšit.

Cesta do fantazie

Monday 4.09. 2006, 21.16 | Movies and music | Comments (3)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Chihiro před vstupem do fantastického světa

Tohle měl být původně příspěvek věnovaný prvnímu školnímu dni, ale jak už název napovídá, rozhodně tomu tak není. Za prvé se nic významného nedělo a prázdniny jedou tak nějak setrvačností dál a za druhé jsem dnes širou náhodou shlédl na ČT2 jeden film, o kterém jsem sice mnoho slyšel, ale nikde se mi nepodařilo sehnat. Jedná se o japonskou animovanou “pohádku” Cesta do fantazie, jejímž tvůrcem je známý Hayao Miyazaki, který byl za toto dílo oceněn Oscarem za nejlepší animovaný film. Označení pohádka dávám do uvozovek naschvál, protože zařadit tuto skvělou podívanou není lehké a řekl bych, že film dokáže zaujmout i širší diváckou kategorii než jsou jen děti (čehož příkladem jsem já a má starší sestra, která ač dělala, že se na film nedívá a četla si noviny, stále pokukovala na obrazovku). Vysvětlovat příběh by bylo na dlouho a bez jemně stylizovaných a detailně propracovaných obrazů by jeho podání mohlo působit lacině a kýčovitě. Ve zkratce řeknu, že hlavní hrdinkou, dá-li se to tak říct, je malá Chihiro, jež s rodiči při cestě do nového domu zabloudí a dostane se náhodou do světa na první pohled prázdného, avšak ve skutečnosti obývaného mnoha zvláštními a zajímavými postavami, z nichž jen některé jsou jí ochotny pomoct. Komické scény střídají poměrně vážné momenty a mnoho příhod mě vyloženě dostalo – kupříkladu ta se sazemi nebo noční let s Hakuem byli opravdu dechberoucí. Rozhodně doporučuji si tenhle film sehnat, protože je to podle mě dokonalá pohádka, která dokáže směle konkurovat tomu nepřebernému množství trojrozměrných amerických skorofilmů (a to i přesto, že byla natočena v roce 2001).

Abandoned Armies

Friday 1.09. 2006, 12.02 | Games | Comments (4)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Sestřelte si vlastní Hind

Jestli se někdy bude rekapitulovat vše, co bylo vydáno do Operace Flashpoint a přijde řada na nejlepší mise, rozhodně vím, které do této kategorie budou patřit. Vedle skvělých českých děl jako Hawk In Nets, Sestřelen nebo Tři Králové tam totiž po včerejší zkušenosti řadím i dílo od Brita THobsona s názvem Abandoned Armies (česky přeloženo jako “Opuštěná vojska”). V počítači jsem tu misi měl již nějaký ten měsíc staženou a kdysi dávno jsem ji i zkoušel, ale začátek mě nijak nevzal a tak jsem ji šoupnul k ledu na lepší časy. Chuť si ji zahrát mi oživil až nedávno Ježuro na ExKoflex fóru a já se opět vrhnul do postapokalyptického světa, kde neplatí žádná pravidla a přežije jen ten s větším zásobníkem.

Začátek rozhodně nebyl lehký, avšak technické problémy, kvůli kterým jsem na autora seslal nemálo nadávek a proklel jeho a celoé jeho příbuzenstvo na šest generací dopředu, se časem vyřešili a já mohl konečně beze zbytku nasát ponurou atmosféru příběhu.

O co vlastně jde? Představte si, že na jednom bezvýznamném ostrově nastane převrat a vlády se ujme brutální policejní ředitel Stamenov. Sověti tam pošlou svá vojska, aby ho zpacifikovala, a Američani podle tvrzení “nepřítel mého nepřítele je můj přítel” udělají to samé a světový konflikt je na spadnutí. A pak už jen stačí náhodou sestřelit civilní letadlo a jaderná válka v plném rozsahu je tu. A pak ticho. Zbývající vojska na ostrově se v zájmu přežití spojí a zformují dvě velké a vyrovnané skupiny, vedené Stamenovovem a sovětským důstojníkem Andropovem. A hráč, bezbranný civilista, se vydává z bezpečí nedalekého menšího ostrova najít a zachránit svou rodinu.

To je ovšem jen začátek, protože po mnoha peripetiích a přestřelkách se z hráče stává vůdce odporu a stratégové si můžou libovat. K dispozici je celý ostrov rozdělený na sever a jih a pohyb není nijak omezený – jen nepřáteli. Velet partyzánům ovšem není žádná sranda, zbraní a munice je málo a města jsou dobře bráněna, o všudypřítomných konvojích ani nemluvě. Mise možná ani nebyla moc zábavná sama o sobě, ale snaha přemýšlet a dovést vlastní operaci k úspěšnému cíli byl dost dobrý důvod, proč v hraní pokračovat.Trvalo mi několik hodin, než jsem obsadil dostatek vesnic, abych si troufl vyzvat na souboj samotného Stamenovova, skrývajícího se za hradbami v dobře bráněném městě Chapoi. Stamenovovo velitelstvíLetmý pohled na tamní obranu naháněl hrůzu – tanky, desítky příslušníků pěchoty, vrtulník. Stačilo však pár minut obcházet kolem a zkoumat mapu a slabé místo bylo nalezeno. Vzal jsem tedy loveckou pušku s 24 náboji, nechal skupinu na místě (umělá inteligence je umělá inteligence) a pomalu jsem se přibližoval ze severu, přískok za přískokem, až jsem se dostal na dostřel. A to byl začátek nejdelší a nejsložitější (a nejzábavnější) bitvy, kterou jsem kdy v Operaci Flashpoint hrál. Zprvu likvidace kulometčíků a Vulcan kanónu následovalo ostřelování osádky benzínové pumpy nad městem a pak i její samotná obrana (se statickým kulometem v ruce). Nepřátel pořád přibývalo, protože po napadení hlavního stanu se srojili všichni z okolních měst, ale i tak jim to nebylo nic platné. Popisovat celou bitvu by nemělo smysl, protože si zabrala celou hodinu herního času a více než dvojnásobek skutečného (ukládání a načítání). Ostřelovačku vystřídala útočná puška, se kterou jsem se přesunul do města a eliminoval záporáka, a nález opuštěného tanku M1 Abrams poté přinesl do bitvy úplně nový rozměr. Celé to pak vyvrcholilo mohutnou tankovou bitvou za přítomnosti obou armád a mého tanku. Obtížnost bitvy tak se stupňovala a její průběh by vydal na průměrný americký akční film, ale nejlepší na tom bylo, že režisérem a scénáristou nebyl autor mise, ale já sám. Jestli bude takových misí v Armed Assaultu víc, máme se rozhodně na co těšit. Já sám se na něco podobného již delší dobu připravuji, jen se strukturou celé kampaně místo rozsáhlé mise.

Ještě dodám, že misi jsem téměř přesně o půlnoci dokončil, avšak s tankem už nebyla taková sranda a velitelství druhé armády na severu padlo po pár minutách boje. Vřele doporučuji každému, koho mise z poslední doby nudí a chtěl by si zahrát něco, z čeho by i Viktor Troska bledl závistí.