Karel Mořický

Jestli se někdy bude rekapitulovat vše, co bylo vydáno do Operace Flashpoint a přijde řada na nejlepší mise, rozhodně vím, které do této kategorie budou patřit. Vedle skvělých českých děl jako Hawk In Nets, Sestřelen nebo Tři Králové tam totiž po včerejší zkušenosti řadím i dílo od Brita THobsona s názvem Abandoned Armies (česky přeloženo jako „Opuštěná vojska“). V počítači jsem tu misi měl již nějaký ten měsíc staženou a kdysi dávno jsem ji i zkoušel, ale začátek mě nijak nevzal a tak jsem ji šoupnul k ledu na lepší časy. Chuť si ji zahrát mi oživil až nedávno Ježuro na ExKoflex fóru a já se opět vrhnul do postapokalyptického světa, kde neplatí žádná pravidla a přežije jen ten s větším zásobníkem.

Začátek rozhodně nebyl lehký, avšak technické problémy, kvůli kterým jsem na autora seslal nemálo nadávek a proklel jeho a celoé jeho příbuzenstvo na šest generací dopředu, se časem vyřešili a já mohl konečně beze zbytku nasát ponurou atmosféru příběhu.

O co vlastně jde? Představte si, že na jednom bezvýznamném ostrově nastane převrat a vlády se ujme brutální policejní ředitel Stamenov. Sověti tam pošlou svá vojska, aby ho zpacifikovala, a Američani podle tvrzení „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ udělají to samé a světový konflikt je na spadnutí. A pak už jen stačí náhodou sestřelit civilní letadlo a jaderná válka v plném rozsahu je tu. A pak ticho. Zbývající vojska na ostrově se v zájmu přežití spojí a zformují dvě velké a vyrovnané skupiny, vedené Stamenovovem a sovětským důstojníkem Andropovem. A hráč, bezbranný civilista, se vydává z bezpečí nedalekého menšího ostrova najít a zachránit svou rodinu.

To je ovšem jen začátek, protože po mnoha peripetiích a přestřelkách se z hráče stává vůdce odporu a stratégové si můžou libovat. K dispozici je celý ostrov rozdělený na sever a jih a pohyb není nijak omezený – jen nepřáteli. Velet partyzánům ovšem není žádná sranda, zbraní a munice je málo a města jsou dobře bráněna, o všudypřítomných konvojích ani nemluvě. Mise možná ani nebyla moc zábavná sama o sobě, ale snaha přemýšlet a dovést vlastní operaci k úspěšnému cíli byl dost dobrý důvod, proč v hraní pokračovat.Trvalo mi několik hodin, než jsem obsadil dostatek vesnic, abych si troufl vyzvat na souboj samotného Stamenovova, skrývajícího se za hradbami v dobře bráněném městě Chapoi. Letmý pohled na tamní obranu naháněl hrůzu – tanky, desítky příslušníků pěchoty, vrtulník. Stačilo však pár minut obcházet kolem a zkoumat mapu a slabé místo bylo nalezeno. Vzal jsem tedy loveckou pušku s 24 náboji, nechal skupinu na místě (umělá inteligence je umělá inteligence) a pomalu jsem se přibližoval ze severu, přískok za přískokem, až jsem se dostal na dostřel. A to byl začátek nejdelší a nejsložitější (a nejzábavnější) bitvy, kterou jsem kdy v Operaci Flashpoint hrál. Zprvu likvidace kulometčíků a Vulcan kanónu následovalo ostřelování osádky benzínové pumpy nad městem a pak i její samotná obrana (se statickým kulometem v ruce). Nepřátel pořád přibývalo, protože po napadení hlavního stanu se srojili všichni z okolních měst, ale i tak jim to nebylo nic platné. Popisovat celou bitvu by nemělo smysl, protože si zabrala celou hodinu herního času a více než dvojnásobek skutečného (ukládání a načítání). Ostřelovačku vystřídala útočná puška, se kterou jsem se přesunul do města a eliminoval záporáka, a nález opuštěného tanku M1 Abrams poté přinesl do bitvy úplně nový rozměr. Celé to pak vyvrcholilo mohutnou tankovou bitvou za přítomnosti obou armád a mého tanku. Obtížnost bitvy tak se stupňovala a její průběh by vydal na průměrný americký akční film, ale nejlepší na tom bylo, že režisérem a scénáristou nebyl autor mise, ale já sám. Jestli bude takových misí v Armed Assaultu víc, máme se rozhodně na co těšit. Já sám se na něco podobného již delší dobu připravuji, jen se strukturou celé kampaně místo rozsáhlé mise.

Ještě dodám, že misi jsem téměř přesně o půlnoci dokončil, avšak s tankem už nebyla taková sranda a velitelství druhé armády na severu padlo po pár minutách boje. Vřele doporučuji každému, koho mise z poslední doby nudí a chtěl by si zahrát něco, z čeho by i Viktor Troska bledl závistí.