Karel Mořický

Tohle měl být původně příspěvek věnovaný prvnímu školnímu dni, ale jak už název napovídá, rozhodně tomu tak není. Za prvé se nic významného nedělo a prázdniny jedou tak nějak setrvačností dál a za druhé jsem dnes širou náhodou shlédl na ČT2 jeden film, o kterém jsem sice mnoho slyšel, ale nikde se mi nepodařilo sehnat. Jedná se o japonskou animovanou „pohádku“ Cesta do fantazie, jejímž tvůrcem je známý Hayao Miyazaki, který byl za toto dílo oceněn Oscarem za nejlepší animovaný film. Označení pohádka dávám do uvozovek naschvál, protože zařadit tuto skvělou podívanou není lehké a řekl bych, že film dokáže zaujmout i širší diváckou kategorii než jsou jen děti (čehož příkladem jsem já a má starší sestra, která ač dělala, že se na film nedívá a četla si noviny, stále pokukovala na obrazovku). Vysvětlovat příběh by bylo na dlouho a bez jemně stylizovaných a detailně propracovaných obrazů by jeho podání mohlo působit lacině a kýčovitě. Ve zkratce řeknu, že hlavní hrdinkou, dá-li se to tak říct, je malá Chihiro, jež s rodiči při cestě do nového domu zabloudí a dostane se náhodou do světa na první pohled prázdného, avšak ve skutečnosti obývaného mnoha zvláštními a zajímavými postavami, z nichž jen některé jsou jí ochotny pomoct. Komické scény střídají poměrně vážné momenty a mnoho příhod mě vyloženě dostalo – kupříkladu ta se sazemi nebo noční let s Hakuem byli opravdu dechberoucí. Rozhodně doporučuji si tenhle film sehnat, protože je to podle mě dokonalá pohádka, která dokáže směle konkurovat tomu nepřebernému množství trojrozměrných amerických skorofilmů (a to i přesto, že byla natočena v roce 2001).