Karel Mořický

Valecne hry

Sunday 29.10. 2006, 8.47 | Movies and music | Comments (3)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

NORAD

Vzpomínáte, jak jsem nedávno psal o našem improvizovaném školním atomovém silu? Tak včera jsem dostal možnost zhlédnout film, ve kterém si hráli s tím samým, akorát ve světovém měřítku. Mluvím o Válečných hrách (v originále Wargames), filmu natočeném ještě v roce 1983, tedy za probíhající studené války. Dříve už jsem viděl spoustu filmů, které se zabývaly tématem atomové války, vzpomenu například Terminátora, Nejhorší obavy (kde spíše než film excelovala kniha) nebo hry jako Operace Flashpoint a mnohokrát zmiňovaný Metal Gear Solid. Ovšem nyní bylo vše podáno z pohledu obyčejných lidí, studentů, a atmosféra byla mnohem tísnivější. Scéna, ve které se dva hlavní hrdinové baví na potemnělé pláži o tom, že za deset hodin už nebude žádný svět a vše skončí, měla naprosto jedinečně strhující atmosféru. Jistě, jako hollywoodský spektákl to samozřejmě muselo skončit dobře a také velmi naivně, ale i tak – jen si pomyslete, co by se stalo, kdyby to tehdy zašlo až tak daleko. Radši nevědět.
Jediná možnost jak zvítězit, je nehrát.

Jinak jen tak ze zvědavosti jsem si zkusil zahrát demo hry DEFCON a výše zmíněný citát mohu jen potvrdit.

Spionem potreti

Saturday 21.10. 2006, 14.41 | Games,PlayStation | Comments (4)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Naked Snake a The Boss

Jestliže jsem před čtyřmi měsíci psal o tom, že druhé pokračování herní série Metal Gear Solid nemá konkurenci a patří mezi nejlepší dílo svého žánru, tak po posledním týdnu jsem byl nucen pečlivě zvážit svá tvrzení. Po dlouhém čekání se mi totiž před týdnem spolu s Playstationem 2 dostala pod ruku i hra, kvůli které jsem vlastně celou konzoli kupoval – a to třetí pokračování série, Metal Gear Solid 3: Snake Eater (česky Pojídač hadů).

Jako malý kluk jsem se okamžitě vrhnul do hraní a za chvíli jsem se naplno vžil do postavy Naked Snakea, biologického otce ostatních “hadů” z předchozích (chronologicky následujících) dílů a do příběhu odehrávajícího se v sovětské džungli let šedesátých. Ano, čtete správně a opravdu se nejedná o můj překlep, protože hra se odehrává v (pra)lese středního Ruska, kde se dá narazit na všechnu možnou havěť od žab, přes krokodýly či supy až po různé hady, korálovky a anakondy nevyjímaje. Ostatně vše výše zmiňované se dá chytit a sníst, jak už naznačuje podtitul celé hry. Celá hra je totiž kromě ustavičného skrývání se před nepřáteli také o přežití v nelítostné džungli, kde na hráče číhá nespočet úskalí a pastí. Samozřejmě nešlo čekat nic převratného, volnost byla značně omezena na příběhovou linii, ale i přesto byla iluze téměř dokonalá.

Čeho jsem si ale užíval nejvíc byl právě ten příběh, výborně zasazený mezi reálné události studené války a odkazující či dokonce zasahující do událostí, které se opravdu staly. Takže jsem pro začátek jako první člověk provedl seskok HALO, osvobodil muže, kvůli kterému byla zažehnána kubánská krize, potkal se s prvním sovětským kosmonautem vyslaným do vesmíru (a ne, nebyl to Gagarin)Big Boss a nakonec jsem si dokonce potřásl ruku s tehdejším americkým prezidentem Lyndonem Johnsonem. Pár věcí bylo sice mírně ujetých a věřit by se jim dalo jen stěží, ale jak už jsem kdysi psal, tohle je svět Metal Gearu a ten má svůj vlastní jedinečný svět. Taktéž mě zaujalo propojení se zbývajícími díly, protože právě v tomto díle jsem dostal možnost potkat člověka zodpovědného za konstrukci Metal Gearu, obrovského kráčejícího robota z prvního dílu. Jediným zklamáním tak nakonec byla absence životních příběhů jednotlivých bossů, které byly v prvních dvou dílech, a obzvláště pak ve dvojce, popsány do každého detailu. To samé platí i o vypjatých kodekových situacích odhalujících příběh, které se nyní vůbec nevyskytovaly (naštěstí však byly nahrazeny předělovými scénami).

Na druhou stranu o co bylo méně vypjatých rozhovorů, o to více bylo vypjatých akcí. Z jedničky a dvojky jsem byl zvyklý na to, že daný sektor nějak proběhnu a když se něco pokazí, prostě vběhnu dál a stráže mě pronásledovat nebudou. To jsem provedl jednou a zůstal jsem zmatený jak kamzík na rovině, když mě stráže s předchozí mapy doběhly a patřičně zpacifikovaly. Takže zbývalo jediné – plánovat, plánovat a zase plánovat. Nejinak tomu bylo i u tradičních bossfightů, tedy soubojů jeden na jednoho proti vytrvalejšímu oponentovi, které byly mnohem rozmanitější než kdy dříve a na téměř tříhodinový vytrvalostní duel s ostřelovačem The End jen tak nezapomenu.

A takhle bych mohl pokračovat dál a popsat desítky odstavců textu, protože kladů je ve hře opravdu mnoho a kdo kdy hrál jakýkoliv díl série, zajisté ví, o čem mluvím. Pokud jste někdy uvažovali o koupi Playstationu 2 a nenašli jste pro to dost důvodů, tak věřte, že tahle hra jedním solidním důvodem opravdu je.

Cizinec mezi konzolisty

Friday 13.10. 2006, 16.07 | PlayStation | Comments (2)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Playstation 2

Je to tak, dnes jsem si opravdu koupil herní konzoli Playstation 2, na kterou jsem čekal celé tři týdny. Už někdy v půlce letních prázdnin, krátce pod dohrání hry Metal Gear Solid 2 (viz článek), jsem začal uvažovat o pořízení jediné konzole, na které je možné hrát třetí pokračování této herní série. Utrácet však bezmála pět tisíc za přístroj samotný plus další tisícovku za hru a paměťovou kartu se mi tehdy rozhodně nechtělo, a tak jsem to načas pustil k ledu.

Ovšem krátce na to přišel kámoš Jagy, šéf Python Art Studia a v současné době kovboj proti své vůli, s velmi zajímavou nabídkou – jako vášnivý řidič měl nasbíráno u čerpací stanice OMW hafo kupónů a jednou z nejvyšších výher bylo hádejte co. Původní plán počítal s tím, že si konzoli sám koupí, zahraje si pár závodních her a pak mi ji pošle, ovšem když dostal možnost udělat si závody v reálu s jednou pěknou károu, plány se změnily a karta s kupóny putovala ke mně (tímto děkuji České poště, že ji neztratila).

Tím ovšem nic neskončila, ba naopak. Menší patálie s nůžkami skoro zhatila všechny plány, nakonec však “žena za pultem” v OMW kartu převzala a optimisticky mi sdělila, že za dva týdny si pro to můžu přijít. Po uplynulých čtrnácti dnech mi však bylo sděleno, že to jako bude až o víkendu a o víkendu jsem se zase dozvěděl, že možná za další týden nebo za dva. Jó, to potěší. Dneska, týden poté, jsem si proto šel s očekáváním, že se tam nejspíš za týden objevím znova – o ono ne, regály narvané žlutými krabicemi a všichni šťastní a spokojení, jak se na pátek třináctého sluší a patří. Takže je to konečně doma a v blízké době očekávejte mé zážitky z hraní Metal Gear Solida 3.