Karel Mořický

Je to tak, dnes jsem si opravdu koupil herní konzoli Playstation 2, na kterou jsem čekal celé tři týdny. Už někdy v půlce letních prázdnin, krátce pod dohrání hry Metal Gear Solid 2 (viz článek), jsem začal uvažovat o pořízení jediné konzole, na které je možné hrát třetí pokračování této herní série. Utrácet však bezmála pět tisíc za přístroj samotný plus další tisícovku za hru a paměťovou kartu se mi tehdy rozhodně nechtělo, a tak jsem to načas pustil k ledu.

Ovšem krátce na to přišel kámoš Jagy, šéf Python Art Studia a v současné době kovboj proti své vůli, s velmi zajímavou nabídkou – jako vášnivý řidič měl nasbíráno u čerpací stanice OMW hafo kupónů a jednou z nejvyšších výher bylo hádejte co. Původní plán počítal s tím, že si konzoli sám koupí, zahraje si pár závodních her a pak mi ji pošle, ovšem když dostal možnost udělat si závody v reálu s jednou pěknou károu, plány se změnily a karta s kupóny putovala ke mně (tímto děkuji České poště, že ji neztratila).

Tím ovšem nic neskončila, ba naopak. Menší patálie s nůžkami skoro zhatila všechny plány, nakonec však „žena za pultem“ v OMW kartu převzala a optimisticky mi sdělila, že za dva týdny si pro to můžu přijít. Po uplynulých čtrnácti dnech mi však bylo sděleno, že to jako bude až o víkendu a o víkendu jsem se zase dozvěděl, že možná za další týden nebo za dva. Jó, to potěší. Dneska, týden poté, jsem si proto šel s očekáváním, že se tam nejspíš za týden objevím znova – o ono ne, regály narvané žlutými krabicemi a všichni šťastní a spokojení, jak se na pátek třináctého sluší a patří. Takže je to konečně doma a v blízké době očekávejte mé zážitky z hraní Metal Gear Solida 3.