Karel Mořický

Zbrojovka

Thursday 23.11. 2006, 16.07 | School | Comments (6)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Exkurze pořádané naší školou bývají většinou synonymem pro nudné a nezáživné hodiny strávené v hypermoderních podnicích strojírenské výroby. Když člověku hrdě ukáží nový CNC stroj za pár milionů, který vezme neopracovanou součást, během pár minut/sekund ji za emulzí zacákaným a tudíž neprůhledným sklem obrobí a nakonec vyplivne na druhém konci, je to sice hezké, ale z praktického hlediska naprosto zbytečné. Tohle (s částečnou podporou všeobecné lenosti) byl asi důvod, proč se na dobrovolnou exkurzi do uherskobrodské zbrojovky primárně určenou pro třetí ročník přihlásilo tak málo zájemců – já sám jsem nakonec tvořil polovinu celé skupiny z naší třídy. Tady je nutné ještě připomenout, že moje škola se nalézá v Liberci, zatímco Uherský Brod leží téměř přesně na druhém konci republiky, nějakých 300 km daleko.

Den exkurze začal vcelku normálně, jen poněkud brzo. Čtyři hodiny ráno jsou čtyři hodiny ráno a málokdo propadá do stavů euforie, když je nucen vstávat v takový šílený čas. Autobus byl sice luxusní a za jistých okolností by dovoloval dospat ztracený čas za jízdy, jenže ty jisté okolnosti by se daly splnit jen v případě, že bychom necestovali po českých silnicích. Takže pětihodinovou Tour de Bohemia mi nakonec zaplnila muzika, sem tam pokec a četba Clancyho Rudé bouře (v originále).

Tak, a teď přichází na řadu to hlavní – exkurze samotná. Česká zbrojovka sice nevyrábí jen zbraně a zaměřuje se také na leteckou techniku a dodávání součástí pro jiné firmy, zbraně jsou stále to hlavní. Proto nás čekala také přísná kontrola nejen při vstupu, ale i při odchodu, a po celou dobu jsme byli pod dohledem bezpečnostních kamer (“zamávejte, budete v televizi”). Zmiňovat podrobně celý program exkurze by bylo zdlouhavé, proto připomenu jen ty nejdůležitější body. Tím prvním a zaručeně “nejakčnějším” bylo rozhodně sledovat přesné v lití na živo. Nejdříve nám ukázali výrobu forem na lití (na součást z vosku se nanese lepidlo a písek, čímž vznikne forma, pak se to celé zahřeje a vosk se vypustí, a nakonec se to před samotným litím ještě zahřeje v peci na patřičnou teplotu), ale to nejlepší přišlo až poté. Strojařům prostředí popisovat nemusím, laikovi bude muset stačit, že to vypadalo jako v závěru druhého terminátora. To si takhle jeden chlápek nalil roztavenou ocel (nějakých 1600°C; teplo z ní sálalo až nějakých šest sedm metrů k nám) do nádoby, přešel pár metrů a nalil jí do forem, jako by lil z konvice čaj. S něčím podobným se prostě žádná céencéčka poslední generace rovnat nemůžou.

Větrovka CZ 200S

Kvůli bezpečnosti jsme samozřejmě mohli zapomenout na nějakou prohlídku pracovišť na výrobu zbraní samotných rovnou zapomenout, stejně jako na focení (proto žádné fotky), a tak nám ukazovali víceméně jen výrobu ozubených koleček a soustružení jakýchsi polotovarů. To se ukázalo být vcelku nezáživným, dokud jsem nezjistil, co je to vlastně za polotovary. Projít totiž takhle kolem několika přepravek plných rámů na pistole, to v člověku zanechá docela divný pocit. Najednou ho to donutí zamyslet se, kam asi tyhle kousky půjdou, když firma vyváží do stovky zemí po celém světě. Jak už tomu tak bývá, zbraně si kupce najdou vždycky. Aby to nebylo tak démonické, připomenu ještě, že jsme letmo nahlédli do výroby větrovek (neplést si se vzduchovkami) a do nástrojárny vybavené parádními měřícími přístroji a obsluhované lidmi s dokonalým moravským přízvukem. Pak se přihlásil ke slovu čas a tak jsme během pár minut zpátky prošli detektorem kovů a nacpali se do autobusu, abychom se vyhnuli odpolední špičce.

Cesta zpátky se proměnila v improvizovaný filmový festival, při kterém jsme zkoukli Taxi a Slavnosti sněženek, takže po návratu domů jsem byl patřičně vyřízený a postel jsem přivítal s otevřenou náručí.

Boure pred tichem

Monday 6.11. 2006, 17.37 | Misc | Comments (3)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Minulý týden byl opravdu výjimečný. Když pominu fakt, že škola stále stojí a profesoři kladou stále větší nároky, je tu ještě jeden z mých žroutů volného času, a to Operace Flashpoint. Tento pátek jde v České Republice do prodeje jeho pokračování, Armed Assault, a tak se každý snaží vydat všechna díla, která se mu ještě válí na disku – a já toho nebyl výjimkou. Už od pondělka jsem dokončoval poslední práce na další verzi When The World Ends a souvisejícího příběhu World End Tale, takže jsem neměl čas víceméně na nic jiného. Dle známého rčení, že prvních 90% vývoje zabere 90% času a zbylých 10% zabere 90% času, jsem měl opravdu práce nad hlavu – shánění (a provádění) dabingu, opravování posledních chyb, ladění různých detailů a šéfování betatestu je prostě moc na jeden týden. Přesto se podařilo a v sobotu šla obě díla ven, daná dohromady v rekordním čase. Samozřejmě opomíjím fakt, že ona doplňující mise byla až na pár drobností hotová už na konci srpna.

Ovšem nejen svou prací je člověk živ (v tomto případě nejsem živ ani jedním, ale kdo by řešil detaily), a tak jsem ještě ve volných chvílích pomáhal s ČSLA modem ve verzi 2.2, který vyjde opravdu co nevidět – už můžete klidně odpočítávat hodiny. Kromě v galerii zmiňovaných splash screenů, z nichž se bohužel část nepoužije, jsme si ještě v sobotu dali maratón kontroly misí, což sice není nijak náročná práce, ale zato ukousne pěknou dávku času. Ovšem celý mod za to stát bude, to mi věřte. Pro nás Čechy, kteří budou mít Armed Assault v počítačích ještě tento týden (popřípadě na začátku toho příštího; závisí na poště) to možná ani tolik neznamená, ale pro komunitu v zahraničí to bude poslední nádech pro OFP jak ho známe – a pak konec.

Aby toho samozřejmě nebylo málo, v sobotu jsem byl kontaktován lidmi z OFPEC s tím, že jsem vyhrál soutěž o TrackIR. Ne že bych neuměl anglicky, ale dát dohromady odpovědi na interview, do toho slavit svátek a ještě makat na projektu, který jsem rozjel spolu s Celoushem a arma.bigames.info, to už bylo na mě opravdu moc. Na druhou stranu ta výhra mi to aspoň pěkně vynahradí.

Jedna kapitola končí a další začíná. OFP je mrtvé, ať žije OFP.

Blikam, tedy jsem

Friday 3.11. 2006, 16.14 | Misc | Comments (1)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Znáte to: americký akční film, hrdina a jeho krásná společnice najdou skrytou bombu a na té je jasně viditelný displej ukazující zbývající čas do výbuchu. Je jedno, jestli se ji pokusí zneškodnit, nebo prostě vezmou nohy na ramena, v každém případě se ale záběry na displej opakují a těsně před výbuchem se tam jasně a zřetelně ukáže 00:00. Nebo jiná situace – agent v utajení umístí na nějaké místo malou a celkem nenápadnou štěnici, která však po zapnutí začne pravidelně blikat a velmi často i pípat. A vy se jen pousmějete a řeknete si, jaká je tohle blbost a že ten, koho tohle napadlo, to snad ani nemohl myslet vážně.

Kam s tím směřuji? Nedávno jsem při tvorbě soutěžní animačky pro OFPEC TrackIR soutěž narazil na takový malý zádrhel – v celkovém záběru jsem měl obrněný transportér a na něm umístěnou nálož. Celá ta scéna samozřejmě měla navodit dojem čekání a jak už to tak bývá, končila výbuchem. Jenže ať jsem se snažil sebevíc, pořád se mi to nějak nezdálo a chybělo mi tam znázornění té bomby, která v podstatě splývala se strojem (armádní nálože rozhodně nejsou dělané tak, aby přilákali pozornost). A tak jsem dostal ten šílený nápad – hodím na ní červené světýlko a nechám ji tam vesele blikat. Jenže mé druhé, reálněji založené já, se okamžitě ozvalo s tím, jaká je to neuvěřitelná blbost a že to nemá naprosto žádný reálný základ. A povím vám, to světýlko scéně dodalo takový šmrnc, že i přes všechny protesty mé části prosazující skutečnost jsem se rozhodl ho tam nechat. Ten neodolatelný pulzující červený bod byl jednoduše silnější než všechny mé dosavadní názory.

Proto až někdy ve filmu uvidíte jasně zřetelný displej odpočítávající čas nebo štěnici se sekundární funkcí lodního majáku, zkuste pouvažovat o tom, jak by ta scéna asi vypadala bez tohoto prvku a jestli byste byli opravdu radši, kdyby tam nebyl. A jste-li tvůrci, mějte na paměti, že mnohé prvky mají tu jedinečnou schopnost udělat z nudné scény naprosto atmosférickou záležitost.