Karel Mořický

Maturitak

Saturday 17.03. 2007, 15.15 | School | Comments (10)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Čtvrtý ročník na střední se točí v podstatě jen kolem maturit. Kromě přípravy maturitních témat z maturitních předmětů na samotnou maturitní zkoušku tu však mám i něco mnohem zábavnější – maturitní ples (kterému nikdo neřekne jinak než maturiťák). Ten náš, průmyslovácký, se konal tento pátek a dopadl přesně podle mých očekávání. Tedy něco se povedlo a něco skončilo totálním fiaskem. Ale hezky popořadě.

Celá naše třída se zaměřila hlavně na nástup s následným šerpováním a na obdarování třídního profesora ing. Klejcha (téže známého jako Big Boss). Zatímco se samotným darem nebyl problém a už s dostatečným předstihem jsme objednali luxusně vyhlížející vyhlášený koňak Hennessy X.O., s nástupem to bylo poněkud složitější. Nehodlali jsme se zařadit do stereotypu ostatních tříd a založit nástup na nic neříkající video prezentaci (nepočítám-li lyceum a jejich nepřekonatelné Oscary), a proto jsme si vymysleli vlastní, choreograficky promakaný nástup. Do něj měla hrát svižná muzika Do gala z muzikálu Starci na chmelu a celý náš nástup měl být završen seřazením uprostřed sálu v dvou řadách tak, aby vznikla ulička. To byla ovšem jen polovina představení – ihned poté měl na scénu vejít třídní profesor, zatímco do jeho pochodu by hrál Imperial March z Hvězdných válek. Prošel by naši uličkou a my bychom vzali k poctě zbraň s posuvkami. Ačkoli takto napsané se to může zdát podivné, při trénování to vypadalo setsakramentsky dobře a o to víc nás zklamalo, že to nevyšlo. Nemám ponětí, kde přesně se stala chyba, v každém případě nás utnuli v polovině a nástup profesora se tak konal jen ve velmi improvizované podobě (i když svou úroveň měl; bohužel nepoutal takovou pozornost, jakou by si zasloužil). Důležité ale je, že třídnímu se líbil, a to dokázalo vyrovnat vše, co se pokazilo (přesto sesílám sedm let bídy a utrpení na oba moderátory).

Prachy, prachy, prachy!

Jakmile jsme byli ošerpování (nepřehlédnutelně růžovými šerpami!), velká část třídy se zvedla a zmizela do hospody a na místě nás zůstalo jen málo. Na půlnoční odšerpování jsme od nás vydrželi všehovšudy jen tři (i když jeden by řekl, že nás bylo dvakrát víc). Mě osobně to ani nevadilo, s cílem “ožrat se do němoty” jsem se nijak neztotožnil a radši jsem těch pár hodin i přes protesty svých dolních končetin strávil na parketu (tuhý roztok uhlíku v železe alfa aneb Ferit hrál božsky). Tečkou za celou akcí pak byla párkilometrová štreka domů nočním Libercem.