Karel Mořický

11134

Thursday 24.05. 2007, 18.10 | School | Comments (3)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

To není jen náhodná změť čísel, ale výsledek mé maturitní zkoušky na SPŠSE. Nevyvedla se sice zrovna tak, jak jsem čekal, ale s výsledkem jsem spokojený a rozhodně si nemůžu stěžovat. Nakonec ta maturita vlastně ani nebyla tak hrozná, mnohem horší bylo čekání na ní. Sice mě uklidňoval výsledek praktické části dělané pár týdnů předem (výsledky z ní jsem sice neměl, ale vytáh jsem si modelování v CADu pod dohledem pohodového třídního, tedy téma, po kterém toužili všichni), ale i tak na mě křičelo mé svědomí. Zatímco mnozí se během svaťáku připravovali i několik hodin denně, já vždycky tak nějak sepsal jedno dvě témata a pak soustředěnost zmizela neznámo kam. Dva dny před zahájením maturit jsem se dokonce elegantně rozsekal na kole při cestě z Ještědu a odnesla to pravá ruka. Žádná zlomenina, jen solidní pohmožděniny, takže když už nic jinýho tak jsem mohl aspoň machrovat s obvazem.

Moje zkouška byla v plánu v úterý dopoledne, což považuju za ideální termín. Den předem jsem mohl pozorovat, jak se zkoušející chovají a jak jsou rozděleni na hodného a zlého (nebo zlého a zlého), ale zároveň jsem nešel na řadu jako poslední s pocitem, že většina už to má za sebou. Začal jsem stavbou a provozem strojů, kde jsem si vytáhl jedno z nejnevděčnějích témat a abych to ještě vylepšil, zazmatkoval jsem a nedokázal jsem odříkat ani vzorečky, které do nás všichni cpou od prváku. Dokonalá čtyřka. Hned poté následovala strojírenská technologie, při které se z ničeho nic probudil jinak pasivní předseda komise a spolu se zkoušejícími se předháněli v tom, kdo mi položí záludnější otázku ohledně svařování. V obklíčení jsem tak vybojoval trojku. Angličtinu snad nemá ani cenu zmiňovat. Na potítku jsem se čtvrt hodiny nudil a dalších patnáct minut jsem prakticky nepustil učitelky ke slovu a téma Computers jsem při první příležitosti opustil. U angliny jsem si věřil, takže kdyby mi nedali jedničku, tak bych se asi někde rituálně upálil. Jako poslední byla na řadě čeština a u té se na mě usmálo štěstí, protože jsem vyfasoval nejstarší staroslověnské památky, které jsem si pamatoval dokonale. Suverénně jsem odvykládal literaturu a pak jsem bavil komisi při mluvnické části (územní a sociální diferenciace jazyka). Dívali se na mě jako na marťana, když jsem nevěděl význam slangového slova prkenice (už vidím ty komentáře ve stylu “omg prkenice, ty fakt nevíš co to znamená?”). Celkově další jednička, ke které se nakonec přidala i jedna z praktické a ve výsledku to dalo dohromady součet deset. Mé ego se teď hlasitě ozývá s tím, že je to druhý nejlepší výsledek ve třídě. Což teda spíš než mé kvality dokazuje slabou úroveň celé třídy. Možná to bylo to celkovou atmosférou, kde zatímco my jsme měli maturitu ve spoře osvětlené místnosti pod dohledem přísně vyhlížejícího předsedy, o kus dál elkaři (však víte, technické lyceum) v pohodě povídali ve světlé a krásně vyzdobené třídě a maturitní komisi předsedala ženská typu “dobrá máma”. Ostatně i to, že se tam do zkoušky z angliny mohli zapojit i diváci (tj. já :) ) o něčem vypovídá.

Zítra nás už čeká jen paráda na radnici a probděná noc. Proto jsem ten příspěvek napsal radši už dneska, protože až ho budu o víkendu číst, nejspíš si pár pasáží nebudu vůbec pamatovat.