Karel Mořický

Gilmorky

Tuesday 27.05. 2008, 22.22 | Movies and music | Comments (7)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Oj už s těmi pudly
Znáte to, když dočtete knížku, dohrajete počítačovou hru nebo dokoukáte seriál? Ten náhlý pocit prázdna poté, co si uvědomíte, že oblíbená kratochvíle náhle zmizí ze zažitého pravidelného režimu, na nějž jste byli tak zvyklí? Pokud ne, můžete směle ignorovat následující sentimentální výpověď člověka, jemuž po téměř půlroce sledování skončil jeho oblíbený seriál, kteří by se mnozí nestyděli přirovnat k telenovele. To by ovšem byla chyba, protože Gilmorova děvčata (v originále Gilmore Girls, nikdo jim však neřekne jinak než ‘Gilmorky’) rozhodně nesplňují potřebnou kvótu latinskoamerických prvků k tomu, aby mohly být zařazeny do této nelichotivé kategorie.

Lorelai & Rory

Kafe! Kafe! Kafe! Kafe!
Ve skutečnosti jde jen o více či méně spojitý sled scén popisujících všední i nevšední život dvojice Lorelai & Rory, volnomyšlenkářské matky s tváří Lauren Graham a její cílevědomé dcery obdařené o uhrančivý pohled Alexis Bladel. Příběh je jen rámcový a také nehraje nijak výraznou roli, díky čemuž můžete v kterémkoli čase přijít k jakémukoli dílu a souvislosti typu “kdo s kým teď chodí” a “v kterém ročníku jaké školy Rory je” po chvíli sledování vyplynou sami. Ne, pravá síla Gilmorek tkví v dialozích. Cynických, sarkastických, rychlých a příliš dokonalých na skutečný život, ale koho to zajímá, když je pronášejí dvě neméně dokonalé modroočky naprosto podmanivým hlasem (přičemž český dabing není o moc horší než originál). Jen tak na okraj, já se řadím do tábora příznivců Rory, ačkoli jsem mezi kámoši očividně sám.

In omnia paratus
Během nejprve týdnů, a následně i měsíců prakticky každodenního sledování mi seriál přirostl k srdci. Konkrétně díly točící se kolem tajného univerzitního spolku Brigáda života a smrti jsem si jako správný filmový labužník vychutnával a občas jsem zalitoval, že není podobná tradice i na českých vysokých školách, jako je například ČVUT. Nebo možná je, kdo ví. Stejně tak jsem měl rád “párty” díly, ve kterých se většinou něco zvrtlo a na pozadí velkých oslav a večírků probíhalo malé drama s často nepříjemným vyústěním (např. taneční maraton). Mohl bych se tu samozřejmě dál rozepisovat o klasických momentech seriálu a všechny různé ujeté akce ve městečku Stars Hollow by si to určitě zasloužily, ovšem byla by škoda připravit o překvapení všechny ty, co seriál ještě neviděli. Rozhodně doporučuji každému a hlavně pak těm, co seriál znají jen z doslechu a dívat se na něj nechtějí, protože ho mylně považují za holčičí záležitost.

Capture The Maypole

Thursday 1.05. 2008, 10.18 | Misc | Comments (3)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Force Recon Unit Alpha

Máje (májka) je kmen s chocholem ozdobených větví na vrcholu, který se staví na českých vesnicích každoročně 30. dubna. Principem stavění máje je uhlídat májku (vrcholový chochol) před mladými hochy s okolních vesnic. Jejich snahou totiž je májku porazit nebo odříznout vrcholovou partii a odnést do své vesnice. Poražená, nebo odnesená májka je pro danou vesnici velkou ostudou.

Toliko k strohé definici z české Wikipedie, realita je totiž mnohem více akční. V první řadě je nutné do toho všeho započítat tradiční oslavu pálení čarodějnic, která neuvěřitelnou shodou náhod probíhá ve stejný den jako výše zmíněná kriminální činnost. Řádění spojené s pálením všeho hořlavého, nehořlavého i vysoce toxického zajisté zná každý, proto není nutné se nijak složitě rozepisovat o podrobnostech. Nutnou podmínkou je banda patřičně naladěných a humoru se nebránících lidí, jakými designéři, grafici, programátoři a ajťák Bohemia Interactive Studia plus pár hostů rozhodně jsou. Mít přímo na firemním pozemku rybník, ohniště, dříví a několik dalších exotických předmětů a lokací je samozřejmě také jistá výhoda, která jenom vylepšila výsledný efekt. Oheň mocně plál, maso se opékalo, hudba hrála (většinou ve vokálním podání kolegy Chozého) a hlášky z Monty Pythonů padaly o sto šest, místy o sto sedm. Jak noc stárla, začalo se však schylovat k mnohem větší a odvážnější folklorní operaci, jež byla zmíněna v poněkud suchém úvodu. Vybavení a vystrojení proběhlo bez problémů a skládalo se z takových kuriozit, jakými byl například uniformovaný důstojník ČSLA, pouštně-lesně kamuflovaný velitel úderného družstva, temně černě oděná agentka jako vystřižená ze špionážního filmu a několika dalších, které v rámci utajení není možné veřejně sdělit.

Absence detailního průzkumu se ukázala býti jako závažný nedostatek, protože jsme měli jen zběžné informace o umístění dvou dostupných májek, v důsledku čehož jsme se podezřele roztříštěné formaci vydali nejdříve k té bližší. K našemu zklamání jsme pod ní našli obranné družstvo uprostřed grilovacího procesu, a tak jsme je vyhlásili za své spojence a zamířili ke vzdálenějšímu, leč hodnotnějšímu cíli v Mníšku pod Brdy. Dva a půl kilometrů v černočerné tmě bez baterky nebo jakéhokoli zařízení pro noční vidění byl zajímavý a místy i značně hlasitý zážitek, který skupina nebyla pro náročnost schopna dokončit vcelku. První úderné družstvo tedy dorazilo k podezřele opuštěné májce na náměstí, několika mocnými pokusy ji skolilo na zem a zahájilo evakuační proces. Ovšem májka se, jak už to tak bývá, skládá převážně ze stromu (barevné pentle a jiné dekorativní prvky nyní zanedbejme), což je hmotnost rozhodně větší než menší. Adrenalinová cesta zpět tak byla plná přestávek, čekání na ztracený druhý tým a setkání s několika náhodnými a značně vyjednodušenými obyvateli “nepřátelské” obce. Jestliže cesta dolů byla zajímavá, návrat zpět s kládou na rameni už byl úplně o něčem jiném. Snahy o ukončení operace byly naštěstí rychle umlčeny a tak jsme brzy stanuli vítězoslavně před prvním májkovým táborem, kde se nikomu nechtělo věřit, co za trofej se nám podařilo ukořistit. Po krátké přestávce na posilnění následoval návrat zpět na domovskou základnu a debriefing, neboli zhodnocení celé mise.

Abych tu shrnul, celá akce připomínala rozšířený multiplayerový mod Capture The Flag (CTF) s tím rozdílem, že “vlajku” nenesl jediný člověk, ale rovnou celé družstvo, a po návratu na domácí bázi (naštěstí) nezmizela a neobjevila se automaticky zpět na původní pozici. A příští rok ať se na nás těší sousední obec, jejíž májka je již dlouho opředena pověstmi o nedobytnosti. Nic netrvá věčně.