Karel Mořický

Cizinec v pristi generaci

Friday 20.06. 2008, 15.00 | PlayStation | Comments (11)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Topolánek nebo Paroubek? Clintonová nebo Obama? Pro radar nebo proti radaru? Xbox 360 nebo Playstation 3? V poslední době jsou v módě přímo ukázkově bipolarizované spory, které rozdělují okruh zájemců na dva znesvářené tábory. K ostrým slovům není daleko a různé intriky, podvrhy a lsti jsou na denním pořádku. Příznivci obou stran pevně věří, že jen oni mají pravdu a soupeř zásadně používá nekalé praktiky k tomu, aby pošpinil jejich svatý názor. Komunikační válka jak vyšitá.

Zatímco některé spory už skončily a jiné jsou mi úplně ukradené, jednomu jsem se přeci jen nevyhnul. Asi už tušíte, že řeč je o posledním zmiňovaném, který se týká dvou konzolí honosících se tvrďáckým přízviskem next-generation. S mým notebookem, který při vynaložení veškerého úsilí jen tak tak utáhne ne už zrovna nejnovější The Sims 2 můžu na nějaké nové herní PC tituly zapomenout a tak jsem se před nedávnem rozhodl vložit svou herní budoucnost do rukou jednoho z herních systémů příští generace. Ovšem kterého? Pro majitele bývalé vlajkové lodi od Sony, Playstationu 2, by se teoreticky mohlo zdát rozhodování jednoduché, ale není tomu tak. Časy se změnily a doba, kdy PS2 vládlo světu už je dávno pryč. A současné konkurenční prostředí ždíme z obou soupeřů to nejlepší i nejhorší takovým způsobem, že vybrat si není vůbec jednoduché.

Jak Xbox 360 od Microsoftu, tak Playstation 3 od Sony už jsou na trhu dost dlouho, aby bylo možné zhodnotit jejich klady i zápory. Jelikož ale nejsem hráč pravidelný a nemusím mít každou poslední vydanou pecku, moje požadavky jsou pravděpodobně odlišné od primárních cílových zákazníků. Spíš než na papírový absolutní výkon dám na ostatní parametry jako je výběr her, ovládání, hlučnost apod., protože zkušenost ukázala, že s vhodnou optimalizací může hra běžet a vypadat dobře i na jinak slabším stroji. A ačkoli to není moc praktické, často je mým závěrečným argumentem celkový pocit z prezentace a všeho okolo, což často dokáže zvrátit jinak předem daná rozhodnutí založená na racionálním výběru. Emocím jednoduše rozkazovat nejde.

Xbox 360

Xbox 360

Nástupce nijak oslnivě úspěšného prvního Xboxu ukázal světu, že s dobrou prezentací a reklamní kampaní lze dělat zázraky. Svého šampiona zabalil do netradičně bílého designu s mnoha výraznými prvky, které už od prvního pohledu volají “kup si mě!” Ačkoli výpočetní výkon není nejslabší, největším plusem pro bezproblémový chod her je mnohem více podobnost s operačním systémem Windows. Díky tomu je konverze PC her na Xkrabici relativně snadný úkol a počet dostupných her je oproti konkurenci podstatně vyšší. Pro někoho jednoznačný důvod ke koupi, ne však pro mě, protože hry, které si hodlám časem pořídit, tedy Tom Clancy’s EndWar, Tiberium, Operation Flashpoint 2 a Mafia 2, čeká všechny multiplatformová budoucnost. Mnohem výraznější devizou Xboxu je rozsáhlá hráčská základna. Bohatým nastavením osobního profilů, systémem sdílených Achievementů (dosažených úspěchu/neúspěchů ve hrách) a snadnou komunikací s ostatními hráči dal Microsoft konzolovému hraní úplně nový rozměr a výrazně předběhl svého konkurenta. To vše samozřejmě zabalené do přehledného a líbivého záložkového menu přístupného kdykoli během hry. Dalo by se říci, že hráči jsou doslova hýčkáni všemožnými funkcemi, což je rozhodně nezanedbatelná výhoda. A pak je tu samozřejmě cena, která už při vydání nebyla nikterak vysoká a stále klesá podstatně rychleji než japonské konkurenci.

Ovšem stejně jako vše ostatní i tato konzole má dvě strany mince. Nejvýraznější slabinou je rozhodně hlučnost. Je pěkné, když si můžete zahrát jakoukoli z přehršle dostupných her, ale když vám do toho hučí konzole tak, že přestáváte slyšet jemnější zvukové detaily, hernímu prožitku to moc nepřidá. Mě osobně se taky nijak zvlášť nezamlouvá bílý vzhled Xboxu, a ačkoliv černá Elite verze už vypadá dostatečně elegantně, její cenová hladina je podstatně výše než verze obyčejné (neboli Arcade). Pak také existují problémy s totálním zaseknutím, po vzoru počítačových BSOD (Blue Screen Of Death) zvaných RROD (Red Ring Of Death), ale novější verze by už měly být v pořádku, takže v tomto případě bych se až zas tak nebál. Nakonec mi nijak zvlášť do ruky nesedl ani poněkdu těžkopádný gamepad s levou analogovou páčkou o něco výše ve snaze odlišit se od zažitého ovladače DualShock od Sony.

Shrnuto a podrtženo, Xbox 360 je skutečně nex-gen konzole, která ono next-gen prezentuje spíše chytrými nápady než výkonem. Pro mě však žádný z argumentů nebyl rozhodující, takže vše záviselo na tom, co předvede Sony.

Playstation 3

Playstation 3

Když celosvětově prodáte tolik konzolí, že by jich na každého obyvatele této země přišlo 12, je velice snadné usnout na vavřínech. Přesně to se také stalo Sony, které si bylo až moc jisté svou fanouškovskou základnou a nástupce takřka monopolního Playstationu 2 obdařilo na začátku jen málo výraznými novinkami. Playstation 3, parametricky nejsilnější ze všech současných konzolí (osm jader je osm jader) stejně jako předchůdce spoléhá hlavně na budoucnost a jeho příznivci argumentují tím, že jeho potenciál teprve přijde. PS2 bylo na začátku také výkonné natolik, že nikdo neuměl jeho potenciál využít naplno a až během několika let se ukázalo, kam až jeho možnosti sahají. S největší pravděpodobností tomu u PS3 nebude jinak, ovšem zásadní rozdíl spočívá v tom, že konkurence staršího modelu byla v lepším případě směšná a něco podobného si mohl oproti současnému modelu dovolit. Je tak docela možné, že v momentě, kdy se začnou objevovat hry využívající skutečný výkon této nadupané mašiny, Microsoft představí nějaký Xbox 720 a vypálí tak Japoncům rybník. Krom toho Sony poněkud zaspalo dobu a až pozdě začíná uvádět uživatelské funkce, které už jsou u konkurence samozřejmostí, jako třeba již zmiňované menu přístupné i během hraní nebo profily skládající se z něčeho více než jen ze jména a obrázku. Vrcholem všeho je pak přílišná odlišnost od PC, což pro vývojářské týmy pracující na multiplatformové hře znamená dát dohromady tým, který se místo vývoji hry samotné bude zabývat pouze konverzí na PS3. Připočtěte k tomu absenci kompatibility s PS2 nebo vibračního ovladače a nabudete pocitu, že PS3 už vlastně tuhle válku prohrálo.

Samozřejmě že to až zas takovým fiaskem nedopadlo, ačkoli situace by mohla být lepší. Design konzole, ačkoli není tak výrazný jako u americké hračky, zůstává elegantní a výborně pasuje do obývacího pokoje stejně jako do kanceláře. Ovladač SIXAXIS je stejného tvaru jako jeho starší bratříček z PS2, snadno padne do ruky a svou nepatrnou hmotností dává zapomenout na to, že ho vlastně držíme. Velkým plusem je také přítomnost blu-ray mechaniky, což byl během zuřící války formátů blu-ray vs. HD-DVD dost riskantní kousek. Jak se nakonec ukázalo, sázka se vyplatila (kdo ví, jak velký podíl na tom nakonec má i PS3) a momentálně je konzole zároveň jedním z nejlevnějších blu-ray přehrávačů na trhu. Na první pohled by se to pro mě mohlo zdát jako zbytečnost, protože HD televizi ani monitor nemám a ještě hodnou dlouho mít ani nebudu, ovšem 50 GB dat je ve srovnání s 9 GB dost znatelný posun. Hlavní menu se všemi funkcemi je velice přehledné a líbí se mi víc než “dashboard” na Xboxu. Krom toho se v má plánované aktualizaci firmwaru dočkat přístupnosti i během hraní, takže odpadne nutnost shodit celou hru, abyste se k němu dostali. A když už jsem zmínil hry, nesmím zapomenout podotknout, že právě ty ovlivnily mou volbu nejvíc. Playstation 3 přišel na trh o rok později než Xbox 360 a sortiment her je podstatně užší, ovšem zato obsahuje titul, který jinde neseženu. Není žádným tajemstvím, že jsem před dvěma lety propadl slavné japonské sérii Metal Gear Solid a kvůli jejímu třetímu dílu jsem si dokonce koupil Playstation 2. Čtvrý, závěrečný díl jsem vyhlížel měsíce a když se tak přiblížilo vydání, většina argumentů pro Xbox 360 zbledla a ustoupila do pozadí. Stačilo pak kontaktovat mého výhradního dodavatele konzolí jagyho, shodou náhod majitele PS3 hledajícího finance pro svůj vůz, a konzole byla doma (respektive v práci).

Když se dva perou, třetí se směje. A Nindendo Wii, David mezi dvěma Goliáši, se směje dvakrát tolik, protože naprosto s přehledem (a bezmála 25 miliony prodanými kusy) kraluje trhu. Pro mě naprosto nezajímavá platforma dokázala dokonale zaplnit mezeru na trhu a oslovit hráče i nehráče mnoha originálními prvky, které z ní dělají pravděpodobně nejvíce “next” kousek ze všech současných herních systémů.

Konzole kromě výhod v podobě jednotného systému přinášejí i spoustu neduhů, mezi které patří hlavně takřka nulová přizpůsobitelnost obsahu. Žádné mody, žádné addony, žádné mise, nic takového bez počítače nevznikne. To je ale na úplně jiné povídání a když pominu malé (r)evoluce v podobě děl od Maxisu typu The Sims 3 a Spore, s hraním na PC jsem do budoucna skončil. Donekonečna vylepšovat počítač by se nakonec ukázalo jako mnohem nákladnější, než když si jednou za několik let seženu herní konzoli. A kdo ví, jestli vůbec to, když teď Metal Gear Solid došel na svůj konec.

P.S. Jsem pro radar, fandil jsem Clintonové a mezi Topolánkem a Paroubkem si vážně nevyberu.