Karel Mořický

Solidni finále

Sunday 6.07. 2008, 23.43 | Games,PlayStation | Comments (7)
I’m sorry, but I translated this site to English only in July 2012 and all previous blog posts are in Czech.

Konce příběhových sérií to nemají lehké. Věrní fandové sledující jejich postupný vývoj od úplných začátků si postupem času vytvoří různá očekávání, která se pak nemusí úplně shodovat s výsledkem. Naproti tomu nezaujatí pozorovatelé, kteří k závěru přijdou jako k hotové věci bez znalosti celého univerza, většinou neznají všechny souvislosti příběhu a zůstávají neosloveni. A právě to je důvod, proč v naprosté většině najdeme za hodnocením sebelepšího završení jakékoli ságy magické slůvko ale. Stejné ale, které doporučovalo vypnout Návrat Krále půl hodiny před koncem, od sedmého Pottera nečekat žádné epické vyvrcholení a třetí X-Meny radši vynechat úplně. Ono celkově nejlepší závěry bývají ty, které si sami vysníme při čekání na skutečný poslední díl, protože plně splňují naše očekávání. Ve velkém pak probíhají vášnivé diskuze o tom, koho teorie působí nejreálněji, jaké dějové zvraty mají největší šanci se objevit a co za postavy se znovu objeví nebo odejde. Vydání oficiální verze pak všechny debaty násilně utne a zbyde prostor akorát tak pro rekapitulaci návrhů nejvíce se blížících originálu a marné povzdechy mnohých nad tím, že jejich verze by dodala příběhu mnohem více šťávy, než kolik se jí tam povedlo vměstnat právoplatnému autorovi. Velmi oblíbený je v poslední době bohužel také úplně opačný přístup k věci, kdy se tvůrci rozhodnou nezodpovědět otázky prakticky žádné a naopak nastolí ještě mnohé další (např. Bournovo Ultimátum). Ideální by se pak mohla zdát zlatá střední cesta typu “vlk se nažral a koza zůstala celá”, která by všechny podstatné dějové linie definitivně uzavřela, ovšem nechala by prostor pro spekulace v případě motivů či provedení. A troufám si tvrdit, že právě k této cestě se velmi příblížil Metal Gear Solid 4: Guns of The Patriots, čtvrtý a poslední díl dvacetileté ságy o speciálně vycvičeném vojákovi s krycím jménem Snake.

Metal Gear Solid 4: Gun of the Patriots

Ukončit sérii o sedmi dílech odehrávající se v průběhu půl století a viděnou očima tří různých postav, navíc vykreslenou s typicky japonskou snahou přehánět a vměstnat co nejvíce témat na co nejmenší prostor, by se mohlo zdát jako nadlidský úkol. Každý příznivce ságy si navíc většinou oblíbí jeden z dílů, na který posléze nedal dopustit a tajně doufal, že se závěr bude podobat právě jemu. Zavděčit se všem by v případě Metal Gearu znamenalo umístit příběh odehrávající se postupně v džungli, zasněžené krajině a na palubě přetechnizované lodi, nejlépe s postavami ze všech předchozích dílů a pokud možno i s podobnými soupeři, navíc s dodáním něčeho nového a neokoukaného, specifického pouze pro poslední díl. Na první pohled nemožný úkol, ovšem s přihlédnutím k tomu, že Hideo Kojima, autor série, má jako správný Japonec přehánění v krvi a tak nějak se to od něj i očekává, by se už dalo počítat s nějakým rozumným výsledkem. Stačilo jedno dohrání MGS4 a můžu bez s klidem prohlásit, že se mu vše výše zmíněné povedlo.

Rekapitulovat celý příběh tady by nemělo smysl. Znám několikastránkové eseje popisující děje jednotlivých pokračování, které stejně nedokážou suplovat příběh vyprávěný během hry. I stručný popis toho nejvýznamnějšího by skončil u popsané stránky téměř bez výjimky zaplněné pouze jmény postav, míst a organizací. Já sám jsem před tím hrál jen tři díly a dohrát jsem je musel několikrát, abych plně pochopil, o co v nich vlastně šlo. Obsah zbylých tří jsem znal jen z doslechu a z již zmiňovaných sáhodlouhých esejí, přesto jsem po většinu doby hraní MGS4 rozhodně neměl pocit, že by mi něco unikalo. Není se ani čemu divit, když zhruba polovinu celé hry tvoří předělové scény a v mnoha z nich se mluví. A to hodně. Jestliže dřívější díly série získávaly označení filmová hra, čtyřku lze bez nadsázky označit za hratelný film. Tím rozhodně nemyslím, že by to snad byla nuda, jen tento způsob nemusí padnout každému. Nezanedbatelná výhoda tohoto rozdělení je na druhou stranu v tom, že když už příběh znám a chci si zahrát, můžu předělovky rovnou přeskakovat a dostanu tak čistou a ničím nerušenou hru. Opačný přístup bohužel nefunguje a oproti trojce chybí možnost přehrávat si videa samostatně, což by si při puštění všech najednou nezadalo co do délky i kvality s plnohodnotným filmem. A jen málokterý film se může pochlubit takovým poselstvím a morální hloubkou, jakou může nabídnout čtyřka a vlastně i všechny předchozí díly (v jedničce to byly neduhy klonování, dvojka představila manipulaci sdělovacích prostředků, trojka se vrátila k vděčnému tématu atomové války a čtyřka zase varuje před postupnou privatizací vojenských prostředků).

Nejen příběhem je ale hra živa, v první řadě je nutné nějak zabavit hráče a to platí i v případě, kdy je jeho úloha fifty-fifty s úlohou diváka. Na tomto poli v základě nic nezměnilo a pořád jde o vyhýbání se nepřátelům na rozličných mapách proložené zajímavými bossfighty. Jenže nějaký pokrok být musí, a proto se místo na poklidné základny tentokrát vydáváme přímo do oblastí zmítaných bojem mezi povstalci a žoldáky. Slibovaná možnost přidat se při plnění úkolu na jednu ze znesvářených stran byla ale radikálně omezena a zůstala volba, jestli se k povstalcům přidat nebo je úplně ignorovat (popřípadě se jim vyhnout úplně, což ale vyžaduje trochu trpělivosti a plánování). Přidáme-li k tomu různé způsoby postupu závislé na vaší zálibě v palných zbraních, dostaneme ve výsledku celkem slušný počet variant, jak si misi užít. To celé zabalené do slušivého kabátku patřičně stylizovaného podle prostředí, ve kterém se ta daná kapitola odehrává. Ačkoli po technické stránce není grafika tím nejlepším, co může Playstation 3 nabídnout, právě celková stylizace důmyslně maskuje různé drobné nedostatky a dodává hře výbornou atmosféru. A to je mnohem důležitější než nějaká detailnost textur nebo kvalita shaderů, která ač je v mnoha jiných hrách na vyšší úrovni, jen málokde je složena do tak působivého celku, jaký může nabídnout MGS4. Ten je navíc podpořen i audio složkou, o kterou se postaralo vyhlášené studio Skywalker Sound v případě zvuků a Harry Gregson-Williams u hudby. Kdejaký filmový režisér si může o podobném zázemí nechat jenom zdát.

Ne nadarmo se Metal Gear Solid 4 stal právoplatným ‘killer titulem‘ (klíčový titul pro danou konzoli) pro Playstation 3 a během prvního dne (!) se prodalo téměř tolik kusů, kolik má například Crysis od data vydání doteď. A několikanásobné zvednutí zájmu o konzoli samotnou snad ani není nutné připomínat. Je příjemné vědět, že v dnešní době hra nemusí být jen líbivým mainstreamovým střílením/závoděním, aby měla šanci zaujmout širší publikum.