Před časem jsme se ve třídě bavili o nových škodovkách (tj. o Roomsteru a nové Fabii) a s překvapením jsem zjistil, že v mém okolí se nikomu Roomster nelíbí. Já osobně jeho vzhled považuji za povedený a svým způsobem geniální, i když prototypová verze mě zaujala víc. Naprosto všichni ho ale berou jako mišmaš dvou aut s nepovedeným přechodem a jediný člověk, který má na tento mladoboleslavský kousek stejný názor jako já, je ke všemu holka (díky za podporu, Ivo). A co vy, patříte spíš k příznivcům nebo k odpůrcům Roomsteru?
Minulý týden byl opravdu výjimečný. Když pominu fakt, že škola stále stojí a profesoři kladou stále větší nároky, je tu ještě jeden z mých žroutů volného času, a to Operace Flashpoint. Tento pátek jde v České Republice do prodeje jeho pokračování, Armed Assault, a tak se každý snaží vydat všechna díla, která se mu ještě válí na disku – a já toho nebyl výjimkou. Už od pondělka jsem dokončoval poslední práce na další verzi When The World Ends a souvisejícího příběhu World End Tale, takže jsem neměl čas víceméně na nic jiného. Dle známého rčení, že prvních 90% vývoje zabere 90% času a zbylých 10% zabere 90% času, jsem měl opravdu práce nad hlavu – shánění (a provádění) dabingu, opravování posledních chyb, ladění různých detailů a šéfování betatestu je prostě moc na jeden týden. Přesto se podařilo a v sobotu šla obě díla ven, daná dohromady v rekordním čase. Samozřejmě opomíjím fakt, že ona doplňující mise byla až na pár drobností hotová už na konci srpna.
Ovšem nejen svou prací je člověk živ (v tomto případě nejsem živ ani jedním, ale kdo by řešil detaily), a tak jsem ještě ve volných chvílích pomáhal s ČSLA modem ve verzi 2.2, který vyjde opravdu co nevidět – už můžete klidně odpočítávat hodiny. Kromě v galerii zmiňovaných splash screenů, z nichž se bohužel část nepoužije, jsme si ještě v sobotu dali maratón kontroly misí, což sice není nijak náročná práce, ale zato ukousne pěknou dávku času. Ovšem celý mod za to stát bude, to mi věřte. Pro nás Čechy, kteří budou mít Armed Assault v počítačích ještě tento týden (popřípadě na začátku toho příštího; závisí na poště) to možná ani tolik neznamená, ale pro komunitu v zahraničí to bude poslední nádech pro OFP jak ho známe – a pak konec.
Aby toho samozřejmě nebylo málo, v sobotu jsem byl kontaktován lidmi z OFPEC s tím, že jsem vyhrál soutěž o TrackIR. Ne že bych neuměl anglicky, ale dát dohromady odpovědi na interview, do toho slavit svátek a ještě makat na projektu, který jsem rozjel spolu s Celoushem a arma.bigames.info, to už bylo na mě opravdu moc. Na druhou stranu ta výhra mi to aspoň pěkně vynahradí.
Jedna kapitola končí a další začíná. OFP je mrtvé, ať žije OFP.
Znáte to: americký akční film, hrdina a jeho krásná společnice najdou skrytou bombu a na té je jasně viditelný displej ukazující zbývající čas do výbuchu. Je jedno, jestli se ji pokusí zneškodnit, nebo prostě vezmou nohy na ramena, v každém případě se ale záběry na displej opakují a těsně před výbuchem se tam jasně a zřetelně ukáže 00:00. Nebo jiná situace – agent v utajení umístí na nějaké místo malou a celkem nenápadnou štěnici, která však po zapnutí začne pravidelně blikat a velmi často i pípat. A vy se jen pousmějete a řeknete si, jaká je tohle blbost a že ten, koho tohle napadlo, to snad ani nemohl myslet vážně.
Kam s tím směřuji? Nedávno jsem při tvorbě soutěžní animačky pro OFPEC TrackIR soutěž narazil na takový malý zádrhel – v celkovém záběru jsem měl obrněný transportér a na něm umístěnou nálož. Celá ta scéna samozřejmě měla navodit dojem čekání a jak už to tak bývá, končila výbuchem. Jenže ať jsem se snažil sebevíc, pořád se mi to nějak nezdálo a chybělo mi tam znázornění té bomby, která v podstatě splývala se strojem (armádní nálože rozhodně nejsou dělané tak, aby přilákali pozornost). A tak jsem dostal ten šílený nápad – hodím na ní červené světýlko a nechám ji tam vesele blikat. Jenže mé druhé, reálněji založené já, se okamžitě ozvalo s tím, jaká je to neuvěřitelná blbost a že to nemá naprosto žádný reálný základ. A povím vám, to světýlko scéně dodalo takový šmrnc, že i přes všechny protesty mé části prosazující skutečnost jsem se rozhodl ho tam nechat. Ten neodolatelný pulzující červený bod byl jednoduše silnější než všechny mé dosavadní názory.
Proto až někdy ve filmu uvidíte jasně zřetelný displej odpočítávající čas nebo štěnici se sekundární funkcí lodního majáku, zkuste pouvažovat o tom, jak by ta scéna asi vypadala bez tohoto prvku a jestli byste byli opravdu radši, kdyby tam nebyl. A jste-li tvůrci, mějte na paměti, že mnohé prvky mají tu jedinečnou schopnost udělat z nudné scény naprosto atmosférickou záležitost.
Dnes jsem byl poprvé volit a měl jsem rozhoduto, komu dám svůj hlas. Ani jedny komunisty nemusím, Zelení mi nepřipadají jako dlouhodobá investice a protože mám rád, když někdo ví, co chce, dal jsem hlas Modrým. Doporučuji stejné rozhodnutí.
V posledních pár dnech jste si mohli všeimnou častých výpadků mého webu, nejednou se určitě i stalo, že se vám stránka nenačetla. To vše bylo způsobenou změnou hostingu, který jsme s kamarádem přesouvali od Pipni.cz na Český hosting, který nabízí mnohem kvalitnější a spolehlivější služby. Bohužel, při přechodu jsme nešťastnou shodou okolností přišli o všechna data uložená v databázi, a to včetně mých příspěvků do Webzinu a Galerie. Nyní čekáme na odpověď Pipni,cz ohledně případné zálohy dat.
Přesto, všechno zlé je k něčemu dobré. Od nynějška by měl můj web fungovat neustále a občasné výpadky či pomalost načítání by se měla stát minulostí. Je mi líto, že k tomu muselo dojít takovou cestou, ale někdy je dobré začít vše od začátku.
Na závěr bych rád poprosil každého, kdo si třeba někam zkopíroval texty z mých starých příspěvků, aby se mi ozval. Nepočítám, že se mi někdo ozve, ale aspoň jsem to zkusil. To je ode mě vše a doufám, že se vám mé další příspěvky budou líbit.
